Ztráta domova hrozí až 1,6 milionu Čechů. Proč je pro stát drahé, když lidé špatně bydlí

Postavíme s obcemi a s developery do několika let tisíce dostupných nájemních bytů, slíbil minulý týden premiér Petr Fiala, když oznamoval nový vládní projekt, který má osmi miliardami korun přispět k rozhýbání bytového trhu. Jen okrajově přitom zmínil, že vládní koalice stále hledá dohodu na připravovaném návrhu zákona o podpoře v bydlení, který prosazuje ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Ten přitom cílí na lidi v bytové nouzi a na více než milion a půl lidí, kterým bez včasné pomoci ztráta bydlení hrozí. I zde se přitom počítá se zapojením soukromého trhu.

Když je bytová nouze drahá

Analytici vypočítali, že bytová nouze Čechů stojí ročně veřejné rozpočty nejméně 4,1 miliardy korun. Do toho jsou započítané jen ty náklady, které lze skutečně vyčíslit. Většinu částky tvoří náklady na zdravotnictví. „Je prokázáno, že lidé v bytové nouzi využívají zdravotnický systém jinak než ostatní,“ říká Lucie Zapletalová z vládního analytického útvaru, která se výpočtem zabývala. „Mnohem více využívají pohotovost a také rychlou záchrannou službu, mnozí ani nemají svého obvodního lékaře,“ popisuje analytička. Častěji se také u těchto lidí setkávají nemocnice s tzv. sociální hospitalizací, kdy nemocný nijak nespěchá domů, přestože by mu to jeho zdravotní stav už dovoloval. Podle dopadové studie zůstávají lidé v bytové nouzi v nemocnici průměrně o polovinu déle než ostatní pacienti. U těchto lidí je také čtyřikrát vyšší riziko výskytu závažného duševního onemocnění.

Špatná situace s bydlením má velký dopad na děti, které tvoří téměř dvě pětiny osob v bytové nouzi. Stát vynaloží podle odhadu ministerstva ročně 350 milionů korun na náhradní péči o děti, které musejí opustit rodinu kvůli nevyhovujícímu bydlení. Bytovou nouzi necharakterizuje jen bydlení na ulici, patří sem také pobývání v ubytovnách nebo azylových domech, nejisté bydlení, jako je přespávání u příbuzných a známých, nebo bydlení v nevyhovujících podmínkách, v provizorních nebo přelidněných stavbách. Celkem je v bytové nouzi 154 tisíc Čechů, kromě dětí to jsou také často jejich rodiče, samoživitelé, senioři a další osoby.

Vypočítané výdaje tvoří jen menšinu celkových veřejných nákladů na bytovou nouzi. Jak ukázala například analýza Agentury pro sociální začleňování, výdaje mohou být násobně vyšší. Špatná situace s bydlením má i podle zahraničních studií přímý vliv na školní docházku dětí, dosažené vzdělání i na celkovou životní dráhu. Může také přispět k recidivě u vězňů, vyššímu riziku ztráty zaměstnání, pokračování domácího násilí v rodinách nebo k prohlubování společenského stigmatu. V neposlední řadě kvůli tomu bují obchod s chudobou.

Důraz na prevenci

Ministerstvo pro místní rozvoj proto přišlo s dlouho očekávaným zákonem o podpoře v bydlení. Jeho hlavní část se zaměřuje na prevenci ztráty bydlení, kde by měla síť kontaktních míst v krajích poskytovat lidem pomoc s žádostí o státní příspěvky, právní nebo dluhové poradenství. Využít by je mohli nejen lidé ohrožení ztrátou bydlení, ale i lidé potýkající se s energetickou chudobou nebo s nadměrnými náklady na bydlení. Celkem jde o více než milion a půl lidí, situace je špatná nejen na severu Čech a v Moravskoslezském kraji, ale i v Praze. „Prevence je pro stát levnější než následné řešení. Úzkým hrdlem současné krize totiž není nedostatek bytů jako spíše nedostatek asistence,“ podotýká Jan Schneider, který má na ministerstvu pro místní rozvoj na starosti strategie a politiku bydlení.

Další část zákona se zaměřuje přímo na domácnosti v bytové nouzi a počítá se zavedením státem garantovaného bydlení. Obce, jejich příspěvkové organizace nebo i prověření soukromníci, třeba realitní kanceláře, se budou moci zapojit do poskytování nájemních bytů potřebným rodinám s tím, že pokud nájemce bude dlužit na nájemném nebo způsobí škodu, stát to uhradí. Cílem je rozptýlit obavy majitelů nemovitostí z pronájmu bytů samoživitelům, seniorům, zdravotně postiženým, Ukrajincům a dalším cizincům, ale i třeba mladým lidem odcházejícím z dětských domovů.

Nájem v těchto bytech nebude smět přesáhnout průměrné nájemné v místě, které určuje nedávno zveřejněná vládní cenová mapa. Zákon počítá s postupným zapojením tisíce obecních bytů a dvou tisíc soukromých bytů. Třetím pilířem zákona je pak asistence k udržení bydlení, ať už je to dohled nad včasným placením nájmu, či řešení sousedských sporů.

Drahá asistence

Nové nástroje pro řešení bytové nouze samozřejmě nejsou zadarmo, celkem jde ročně o náklady ve výši 1,5 miliardy korun. Více než miliardu má podle návrhu zákona stát poradenství v obcích a asistence v bydlení; jde o platy pro sociální pracovníky, styčné úředníky a další profese. Právě zde spočívá nynější spor v koalici, která schválení zákona opakovaně odložila. Vládou a parlamentem by přitom měl projít do konce roku, následovat by měly půlroční přípravy a ostrý start se plánuje v polovině příštího roku. Pokud by to zákonodárci nestihli, přijde Česko o unijní peníze, konkrétně o 9,6 miliardy korun z Národního plánu obnovy.

Bartošovým koaličním partnerům z ODS se nepozdává zejména vytvoření 200 úřednických míst. Tvůrci zákona oponují, že bez poradenství a asistence nemají jiné nástroje jako státní garance majitelům bytů nebo podpora výstavby dostupných bytů smysl. Velká část požadovaných úřednických míst navíc podle Bartoše už existuje. Některé kraje a obce mají nicméně obavy, jestli dostanou na novou agendu odpovídající financování a jestli nedojde k omezení už tak podfinancovaných sociálních služeb. Koalice nyní hledá shodu, vláda by měla podle Bartoše zákon přijmout do konce června, ministr už prý nyní jedná s opozičními ANO a SPD, aby se návrh nezasekl ve sněmovně.

„Česko doslova sedí na tikající bombě dávek na bydlení a čas nám pomalu dochází,“ upozornil Bartoš. „Loni spolkly 18 miliard korun, takže se meziročně zdvojnásobily. Bez plošné prevence bytové nouze, která dnes ohrožuje na 1,6 milionu lidí, tyto výdaje explodují.“