Nejlepším místem pro život je obec ukrytá v lastuře. Proč se v Bílovicích nad Svitavou skvěle žije

Z Brna sem vede jedna jediná klikatá cesta, v polovině dubna lemovaná rozkvetlými keři. V obci se hned za první zatáčkou tyčí malebný kostel svatého Cyrila a Metoděje, vybudovaný začátkem 20. století podle návrhu architekta Antonína Blažka. Do centra Bílovic nad Svitavou je ale potřeba popojet ještě trochu dál do údolí a za další zákrutou už se rýsuje velmi moderní obecní centrum.

Střed Bílovic prošel v posledních deseti letech výraznou proměnou. Obec zde na vykoupených pozemcích vybudovalo architektonicky minimalistický komplex s obecním úřadem i zázemím pro obecní hospodu se zahrádkou. Nové podoby se dočkala také pošta, a to celorepublikovému rušení poboček navzdory. Místní tak s dopisy nemusejí do Brna a většinu služeb mají přímo v centru.

Liška Bystrouška a vánoční stromky republiky

Revitalizované náměstí je pojmenováno po Rudolfu Těsnohlídkovi, autorovi prozaické bajky Liška Bystrouška, jejímž hlavním dějištěm je nedaleká myslivna hajného Bartoše. Bajka se v roce 1924 stala předlohou pro libreto k opeře Leoše Janáčka a zrzavé zvíře s huňatým ocasem zůstává společně se spisovatelem Těsnohlídkem hlavními symboly obce.

Těsnohlídek se ale do místní kroniky zapsal více svými činy – o Vánocích v roce 1919 měl údajně v místních lesích najít opuštěné děvčátko, což ho přivedlo k nápadu založit tradici sbírek na pomoc dětem bez domova pod takzvanými vánočními stromky republiky. O pět let později v bílovickém polesí za účasti spisovatele pokáceli první vánoční strom určený pro brněnské náměstí Svobody. Tradice rozsvícení vánočních stromků se odsud rozšířila nejen po celé republice, ale i Evropě. Díky sbírkám na Brněnsku koncem dvacátých let otevřeli dětský domov Dagmar.

„Jedním z prvních větších projektů po rekonstrukci úřadu byla nová knihovna. Je rozdělená na dvě patra – spodní část je určená pro dospělé, horní slouží dětem,“ vrací se s námi do současnosti bílovický starosta Miroslav Boháček, zatímco ukazuje na prosklenou hranatou kostku rámovanou dřevěnými trámy. Ta by se měla brzy dočkat nových žaluzií díky dotacím z Místní akční skupiny, aby bylo v knihovně příjemné klima i v době oteplování a stále častějších vln horka.

Miroslav Boháček se do Bílovic přistěhoval v roce 2007, starostou se stal o pět let později. Byl tak u většiny projektů, které jsou v obci nejviditelnější. Kromě již zmiňovaného revitalizovaného centra se může pochlubit i dalšími stavbami – třeba novou moderní hasičskou zbrojnicí se třemi garážemi přibližně za 45 milionů korun. Kolem čtyř milionů do projektu zamířilo z dotace Hasičského záchranného sboru a další tři miliony od Jihomoravského kraje.

Většinu ale uhradila obec ze svého rozpočtu. „Má unikátní střechu z materiálu zvaného corten, což je speciální ocel, která postupně získává rezavou patinu. Střecha má symbolizovat plamen,“ vysvětluje starosta. Zajímavostí je i mozaika patrona hasičů svatého Floriána, jež nahrazuje obvyklou sošku.

Lékaři nechybějí

Vedle hasičárny směrem k náměstí zatím zůstává prázdné travnaté místo, v dohledné době by zde však měl vyrůst moderní Dům zdraví. „Počítáme s lékárnou a ordinacemi pro praktické lékaře i specialisty. Aktuálně má obec dětskou lékařku, dva praktiky, dva zubaře a nově se podařilo obsadit i chybějící internu a diabetologii,“ říká Boháček. Lékaře se v obci daří udržet díky výhodnému nájemnému – v nových prostorách Domu zdraví by sice mělo být vyšší, na oplátku ale dostanou zdravotníci moderní interiéry a vybavení.

Nejvíce se však v obci v poslední době mluví o plánové investici ve výši 400 milionů korun do Mlýnského ostrova, který leží uprostřed řeky Svitavy podél kolejí a dělí městečko na dvě poloviny. Zrekonstruovaný areál nabídne čtyři nová patra pro základní školu, patro pro ZUŠ nebo středisko volného času Lužánky, společenský sál a klubovnu, hospodu s minipivovarem či výdejnu obědů propojenou se školou. Součástí areálu budou i multifunkční hřiště, amfiteátr, odpočinková zóna u řeky, park a herní prvky pro děti.

„Bílovice jsou jako lastura,“ přibližuje genius loci obce Pavlína Bulánková, která se v pondělí odpoledne prochází po náměstí se svými dvěma dětmi. Do Bílovic nad Svitavou se přistěhovala s manželem před covidem. Původně hledali byt v Brně, ten ovšem vždy vycházel o šest až sedm tisíc korun měsíčně víc. A tak nakonec dali šanci právě Bílovicím. „Manžel sice původně nechtěl, ale zamilovali jsme si to tu.“

Parta borců z Bílovic

Pochvaluje si místní vyhlášenou pekárnu, kde se na chleba téměř neustále stojí fronta, již zmiňovanou knihovnu, místní rozhlas, ale i komunitní aktivity. „Tak třeba spolek Father’s weekend – ty si určitě najděte na Facebooku, dělají spoustu super akcí. Naposledy na pálení čarodějnic přivezli sníh a udělali dětem bobování,“ doporučuje Bulánková. A opravdu, profil „party borců z Bílovic nad Svitavou a jejich gastronomických dobrodružství“ je plný fotek vaflí, vymazlených hot dogů nebo grilování na otevřeném ohni.

Přirovnání k lastuře se nabízí, hlavní silnice kličkuje obcí z jednoho kopce přes údolí na druhý. „Není to tady proto úplně bezbariérové a pro kočárek to taky není ideální,“ poznamenává Pavlína Bulánková. Stejně jako ona i starosta Miroslav Boháček vidí jako citelný problém Bílovic zejména dopravu. Obcí totiž z Brna prochází jen jedna silnice, a místní tak musejí čas od času přetrpět zácpy a hustý provoz.

Stejně jako mnoho dalších obcí i Bílovice zasáhly zářijové povodně. Lidé se zde ale semkli a přišli na pomoc. Obec dál chystá nové informační centrum a obecní byty, obyvatelé mohou využívat mobilní aplikaci s jízdními řády, platebním automatem pro parkování nebo s vjezdovou kartou do sběrného dvora. Podle starosty si část starousedlíků na novou dynamiku obce možná teprve zvyká, nicméně jedno je jisté: Tenhle kus krajiny možná připomíná uzavřenou lasturu, Bílovice nad Svitavou jsou však dnes místem, kde tradice drží krok s moderním životem – a často jdou dokonce ruku v ruce.