Nejbohatší developer v zemi? Stát, který nestaví. Čtyři hybatelé trhu ukazují, jak nakopnout výstavbu v Praze

Zatímco obyvatelé řeší rostoucí ceny bytů a únik za hranice města, developeři bojují o to, aby vůbec mohli stavět. Povolit jeden projekt v Praze trvá běžně deset let, někdy i patnáct. Za tu dobu se vymění několik vlád, strategické dokumenty i ceny materiálů. Plánování a investice do projektů se tak stávají nepředvídatelnou disciplínou.

„Nejde přece plánovat metropoli na čtyři roky,“ říká Marcel Soural, zakladatel developerské skupiny Trigema. Podle něj hlavní město potřebuje vizi na desítky let dopředu, a především ochotu všech aktérů – od politiků po úředníky – se jí držet napříč volebními obdobími.

Souhlasí i Petr Palička z EP Real Estate: „Bez kontinuity zůstane jakýkoli plán jen krásným pédéefkem,“ konstatuje s nadsázkou.

Leoš Anderle ze Sekyra Group však vnímá i pozitivní posun. „Poslední roky zde máme vzácnou kontinuitu. Věci jako nový stavební zákon, digitalizace či metropolitní plán jsou blízko dotažení. Pokud to zvládneme, můžeme se posunout obrovsky dopředu,“ říká optimisticky.

Metropole pro dva miliony lidí? Jen na papíře

„Praha musí začít uvažovat jako metropole pro dva a více milionů lidí,“ upozorňuje Dušan Kunovský, zakladatel Central Group. Zároveň připomíná, že podle odhadů by mělo v hlavním městě vznikat alespoň 10 tisíc bytů ročně – ideálně 15 tisíc. Ve skutečnosti se ani zmíněné spodní hranici za posledních dvacet let nepřiblížil ani jediný rok.

Zpoždění a byrokracie podle něj přinášejí nejen frustraci, ale i konkrétní dopady na trh: „Když i na brownfieldu, kde je všeobecná shoda, čekáme roky, nemůžeme plánovat ani investovat. Kvůli zdržení jsou byty o 15 až 20 procent dražší, než by musely být.“

Byznys s přesahem. Když zisk není všechno

Velcí hráči pražského developmentu se shodli, že jejich byznys dozrál a je mnohem více stabilní než v minulosti. Z toho může těžit město. „Dostali jsme se do fáze, kdy nás nejvíc baví vytvářet hodnotu,“ říká Soural. Trigema se podle něj posunula od čistě ekonomického uvažování k ambici zanechat něco smysluplného. „Chceme stavět architekturu, která město obohatí. Takové domy se sice hůř prodávají, ale jsme na ně pyšní.“

Podobně uvažuje i Palička: „Dnes už nejsme v situaci, kdy bychom počítali každý milion, abychom přežili. Můžeme se soustředit na to, co dává smysl pro město i pro lidi.“ I proto EP Real Estate sází na architektonické soutěže a práci s veřejným prostorem.

Kunovský ale připomíná, že kvalita musí jít ruku v ruce s efektivitou: „Nepotřebujeme, aby každá stavba byla ikonická. Ale když má být dostupná, musíme hledat chytrá řešení. Někdy to znamená typizaci. Každá lokalita unese něco jiného.“

Stát? Nejbohatší developer, který nic nestaví

Na jednom se všichni shodují: Stát na výstavbě profituje nejvíc – ale dělá pro ni nejmíň. „Postavíme byt za deset milionů a stát si vezme milion a půl. A přitom výstavbu často brzdí,“ říká Soural. Zatímco developery čeká maraton povolování, stát vydělává automaticky – a bez odpovědnosti.

„Máme 1700 bytů s povolením, ale to neznamená, že je ihned prodáme. Každá lokalita má své tempo,“ vysvětluje Anderle, proč se ani developerská příprava neobejde bez strategického rozvrhu a trpělivosti.

Baťovská vize a Smíchov jako vzor

Zatímco stát přešlapuje, největší hráči trhu se rozhodli jít vlastní cestou. Central Group připravuje síť dostupného nájemního bydlení po vzoru průmyslové efektivity. „Společenská poptávka po nájemním bydlení je obrovská. Přicházíme s architektonicky kvalitními, ale typizovanými modely, které se dají rychle nasadit,“ říká Kunovský. V jeho podání jde o „baťovskou mašinu“, která má rozproudit výstavbu napříč regiony.

Sekyra Group se mezitím může pochlubit úspěšným příkladem rychlé výstavby na Smíchově. „Když se všichni hráči domluví, dá se postupovat rychle,“ říká Anderle. A uzavírá: „Největší radost máme z toho, že po nás něco zůstane.“

Podívejte se na záznam z REsummitu 2025