Masaryčka vs. Holešovice aneb Když veřejná správa potřebuje svěží vítr
Dlouhodobě představuje jednu z největších překážek pro naplňování našeho rozvojového potenciálu nedostatečně výkonná, odvážná a moderním formám řízení a financování nedostatečně otevřená veřejná správa. Platí to pro většinu jejích úrovní, od státu přes kraje a města až po menší obce
Pod pojmem efektivní veřejná správa můžeme mít na mysli zejména tu její část, která se týká veřejného investování determinujícího budoucnost příslušné entity. Veřejné investice u nás nejsou malé a ročně dosahují vyšších stovek miliard korun. K jejich financování se však stále v drtivé většině používají dotace, namísto inovativnějších a efektivnějších návratných nástrojů či součinnosti se soukromým kapitálem.
Veřejné investice se navíc uskutečňují izolovaně a většinou bez specifického ohledu k jiným investičním projektům v rámci daného území, čímž se vzdáváme jejich nemalého synergického efektu. A už vůbec cíleně nevyhodnocujeme, co nám tyto investice, řečí terminologie výkonnosti a výnosnosti, přinášejí.
Jsou pozitivní příklady, kterých by mělo být více. Například pražské Masarykovo nádraží, kde se veřejné subjekty spojily se silným a kompetentním investorem, který na investici nahlíží tak, jak se nahlížet má, a výsledkem je pozitivní proměna území, které po dekády představovalo nevyužívaný a ohyzdný vřed v centru metropole.
Na straně druhé slouží jako varování probíhající disputace na pražském magistrátu, která může vyústit v to, že obdobný model, připravený pro jiné významné pražské nádraží, holešovické, taktéž dosud značně ohyzdně vyhlížející, může být odstaven k ledu. Samozřejmostí podobných projektů a forem financování, kde dochází k propojení veřejného a soukromého prvku, je zajisté korektnost a dodržování pravidel.
Jak právě Masaryčka ukazuje, jde o problém řešitelný, ve výsledku přinášející jak investorovi, tak uživatelům značný přínos a prospěch v porovnání se stavem, kdy nedohoda odsoudí dané území k dlouhodobé devastaci.
