Google dnes sídlí v bývalé palírně vodky, z elektrárny jsou byty. Varšava ukazuje, jak naložit s brownfieldy
Bývalé elektrárny nebo průmyslové haly ve Varšavě lákají developery a vznikají zde byty a komerční prostory s luxusním zbožím. Zatímco město se raduje, že dosud chátrající brownfieldy nacházejí nové využití, architekti a urbanisté upozorňují, že současná podoba rekultivace spíše přispívá gentrifikaci oblastí – tedy přesouvání bohaté klientely do těchto čtvrtí a vytlačování původních, často méně movitých obyvatel.
„To, čeho jsme svědky v posledních letech, je pro nakládání s podobnými objekty ve Varšavě charakteristické. Dobře je to vidět například v bývalé fabrice Norblina,“ říká architekt a viceprezident polského Národního institutu architektury a urbanistiky Kacper Kępiński, když mluví o historicky průmyslových místech, která dnes lákají hlavně lidi z kanceláří nebo turisty.
Fabrika Norblina je areálem bývalého výrobce plechů, drátů a trubek Norblin, Bracia Buch i T. Werner. Od roku 2017 procházela revitalizací a developerská skupina Capital Park zde před třemi lety dokončila velkou přeměnu místa na komplex kanceláří, obchodů a restaurací o užitné ploše 65 tisíc metrů čtverečních. Na návštěvníky zde čeká například butikové kino KinoGram, supermarket BioBazar s ekologickými potravinami nebo gastronomická zóna Food Town.
Bydlení v elektrárně s povstaleckou historií
Zatímco továrnu lze navštívit ve čtvrti Wola, další zmiňovaný areál Elektrownia Powiśle se rozkládá kousek od varšavské náplavky. Právě zde od roku 1905 stála jedna z historicky největších polských elektráren, která se navíc během Varšavského povstání koncem druhé světové války stala místem pro aktivity odboje. Svou činnost nakonec ukončila v roce 2001 a o patnáct let později areál převzaly developerské společnosti Tristan Capital Partners a White Star Real Estate. Dnes zde stojí nové obchodní centrum s food courty nebo wellness centrem.
Narozdíl od bývalé továrny Norblina jsou součástí této rekonstrukce i byty, jde ale o luxusní vybavené apartmány v domech s recepcí, ostrahou nebo podzemním parkovištěm s elektronabíjením pro auta. Pronájem plně vybaveného dvoupokojového bytu o rozloze 46 metrů čtverečních s téměř dvacetimetrovým balkonem vyjde měsíčně na 8262 zlotých, tedy téměř 43 tisíc korun.
Už žádné stopy po oleji
„Jsou to komerční prostory, jež jsou silně spojeny s gentrifikačními procesy a nemají tak nic společného se sociální revitalizací,“ myslí si o většině zrekonstruovaných fabrik ve Varšavě Kępiński. Podobné projekty podle něj do značné míry mění „historickou tkáň města“ a z bývalých industriálních prostor tak mizí veškerá „špíná a autenticita“. „Ta přitom nemusí být špatně, naopak k takovým místům patří,“ myslí si architekt.
Ani v areálu Norblina, ani v bývalé elektrárně Elektrownia Powiśle navíc podle Kępińského nezůstalo mnoho původních prvků a většinu budov postavili developeři znovu. „Z historie je tam toho zachováno oparvdu málo,“ říká s tím, že velká část hal v metalurgickém areálu Norblina je dnes schovaná pod pláštěm moderních prosklených konstrukcí. Návštěvníci obchodního centra si ale mohou všimnout několika zasklených původních strojů na obrábění kovů nebo kolejí protínajících areál továrny.
Mírný optimismus v tom, jak hlavní polská metropole přistupuje k revitalizaci těchto areálů, vidí například městský památkář Michał Krasucki. I podle něj ale rekonstrukcemi prostupuje snaha o vytvoření trendy míst, která přitáhnou hlavně bohatší klientelu. „Kdysi se v postindustriálních objektech odstraňovaly takové prvky, jako jsou stroje, zařízení, instalace, koleje. Dnes se zachovávají. A to je velmi dobře – jsou pečlivě restaurovány, vyčištěny, obnoveny, krásné. Nikde není špína, žádná stopa po oleji. Ale tato estetizace mi začíná čím dál víc vadit,“ řekl pro polský list Gazeta Wyborcza.
V bývalé palírně vodky dnes sídlí Google
Svého vlastního průmyslového centra s obchody a restauracemi se dočkala i Varšava na pravém břehu řeky, v bývalém areálu palírny lihovin a výrobce vodky vyrostl moderní areál Koneser. Své útočiště zde našel například Google, který v něm otevřel campus se sdílenými pracovními prostory nebo posluchárnou pro startupisty.
Podle Kępińského ale ve Varšavě u podobných objektů stále chybí příklady společensky odpovědné revitalizace s větším důrazem na komunitu. „Něco takového se skoro povedlo v továrně Soho ve varšavské čtvrti Praga, kde vzniklo například muzeum neonů nebo hudební kluby. Teď ale i o tato místa projevují zájem developeři, kteří zde mají velkorysé plány,“ dodává. „V současnosti je nejvýhodnější stavět byty, a proto se v Soho stalo to, co se stalo – byty vytlačily ostatní funkce.“
Jak nakonec dopadne pražský Žižkov?
Polsko ale rozhodně není jedinou zemí Evropy, která hledá využití pro opuštěné průmyslové areály. Za zmínku nepochybně stojí například londýnská Battersea Power Station, kde se nachází obchodní dům, restaurace, bary i interaktivní muzeum, které přibližuje historii místa a jeho návštěvníci se mohou vyvézt výtahem až na špici jednoho z komínů. Investora to stálo devět miliard liber, ohromujících 273 miliard korun. Developeři také přispěli 270 milionů liber na prodloužení linky metra do nové čtvrtě, celé to město vyšlo celkem na miliardu liber.
Mezi zachraněné pozůstatky průmyslové revoluce v Česku patří například ostravský areál ve Vítkovicích, transformovaná bývalá ostravská jatka na galerii Plato, rekonstrukce někdejší továrny v Brně na obchodní centrum Galerie Vaňkovka nebo přestavba Winternitzových mlýnů v Pardubicích. Prahu po transformaci areálů ČKD na Forum Karlín nebo vzniku galerií DOX a Kunsthalle nyní čeká proměna památkově chráněného Nákladového nádraží Žižkov, jehož hlavní budova se má stát hlavním centrem čvrti až pro 20 tisíc lidí.
Reportáž z Varšavy vznikla za podpory Fondu Daniela Anýže.
