Chata u moře, trvalý pobyt v Paraguayi. Jaké plány spřádají Češi pro případ, že Rusko dorazí až sem

Evropské země na novou realitu reagují různě. Na variantu rozšíření ruské války na Ukrajině nedávno částečně připravilo své občany Švédsko. Na podzim jim rozdalo do schránek brožuru s pokyny, co dělat v případě krize nebo válečného konfliktu. Obsahuje rady, jak má vypadat evakuační zavazadlo, železné zásoby potravin a léků nebo jak se připravit na případné výpadky elektrické energie. V Česku zatím žádné státní manuály nenajdete. Mnozí však reagují po svém.

„Po mnoha letech jsem prodal všechny své akcie a krypto. Jestli to bylo dobré rozhodnutí, to ukáže čas. Minimálně se mi ale bude v téhle době lépe spát,“ napsal po rozpoutání obchodních válek ze strany USA začátkem března na síť X podnikatel Filip Molčan. „Vše jsem prodal se slušným ziskem, spíš vidím pořízení domku u moře na konci světa momentálně jako lepší investici,“ dodal v nadsázce Molčan, zakladatel vývojářského studia Good Sailors a dobrovolný strážce Národního parku České Švýcarsko. Pokud by bylo jen na něm bez ohledu na okolní dění, rád by trávil většinu času v Česku. Když ale v souvislosti s plánem B mluví o investici do nemovitosti na konci světa namísto do akcií, není to z jeho strany jen ironická glosa k pobavení uživatelů sociálních sítí. Z Molčana může mluvit jeho vlastní zkušenost, protože už podobný krok jednou udělal.

Jeden „domek u vody“ už vlastní, a jako pojistka proti nenadálým nepříjemným jevům mu dokonce už posloužil. „Zhruba rok před vypuknutím koronavirové pandemie jsme koupili apartmán v Chorvatsku a ten nám v této otázce trochu otevřel oči. Mohli jsme pak nemalou část covidového období strávit u moře,“ líčí Molčan.

Hledání útočiště

„Primárně ale nejsem prepper, člověk, který se připravuje na apokalypsu. Spíše mi dává větší smysl finance investovat do něčeho, co si člověk s dětmi užije. Úřadování Donalda Trumpa je proto spíš jen další z mých motivací prodat akcie a kryptoměny. Vedla mě k tomu hlavně neochota stresovat se výkyvy na burze, které v následujících měsících a možná letech předpokládám,“ vysvětluje pro e15 magazín svůj pohled Molčan. Přiznává zároveň, že se mu kvůli rozmachu umělé inteligence nebo supervýkonných počítačů jen těžko odhaduje, které oblasti a firmy budou do budoucna zajímavé. Co však považuje za téměř jisté, je, že společnost čekají velké změny. Díky svým zkušenostem už podnikatel zaměstnávající handicapované ví, podle čeho si vybírat nemovitost v cizině v případě, že by šlo o společenské změny výrazně negativní.

U hledání další nemovitosti se pro jistotu zamýšlí i nad následujícími parametry: Je možné na místo dojet autem? Není v blízkosti letiště, vojenská základna nebo jiné strategicky významné místo? Hraničí daná země s problematickým sousedem? Je náchylná k migračním vlnám? Z pohledu geopolitiky Molčanovi nyní jako nejlepší odpověď vycházelo Portugalsko.

Miliony pro začátek. Směrem k Pyrenejskému poloostrovu pohlížejí i další Češi. Šéf realitní kanceláře Rellox zaměřené na zahraniční nemovitosti Jan Rejcha zaznamenal v roce 2024 největší zájem klientů o nákup domů nebo bytů ve Španělsku. Následovalo Rakousko, Itálie a Dubaj, která u zákazníků Relloxu předstihla na pozici číslo čtyři Chorvatsko. „Poptávka nemovitostí v Dubaji výrazně vzrostla. Ze strany českých investorů se emirát změnil z výběrové destinace pro bohaté investory na víceméně masovou realitní story. Kupujícími tak jsou menší investoři s rozpočtem od tří čtyř milionů korun až po větší hráče s řádově vyššími desítkami milionů,“ popisuje Rejcha s tím, že pozoruje zvýšený zájem o mimoevropské lokality od nejbohatších klientů nejen z Česka, ale i z Polska, Slovenska a z Maďarska.

Jiní podnikatelé nabízejí bonitním klientům rovnou i takzvaný únikový plán pro situaci, kdy by bylo nutné Česko náhle opustit. „Pro takovou chvíli je klíčové mít k dispozici rychlou únikovou cestu pro celou rodinu včetně připravených dopravních prostředků. Mít zajištěná místa v bezpečných a stabilních regionech a taky aktiva s okamžitou likviditou na zahraničních účtech, která zajistí na přiměřenou dobu životní náklady,“ uvedl pro Reportér zakladatel rodinné kanceláře One Family Office a advokát nejbohatších Čechů Jaroslav Havel.

Zkreslené představy

„Je potřeba si ale říct, co vlastně plán B znamená,“ varuje před zjednodušujícími představami o záložních scénářích šéf právní a poradenské kanceláře smpl Kirill Juran. „Za mě to je maximalizace opcí v životě pro případ, že se změní pravidla hry. Problém často nabízených plánů B je, že prodejci daných plánů nabízejí jen jednu opci, typicky tu, kterou umějí prodat. Ten, kdo umí Dubaj, prodává Dubaj. Kdo zařizuje trvalý pobyt v Paraguayi, tak nabízí Paraguay,“ glosuje Juran. Také on ve svém životě s alternativním plánem pro případ krize počítá, podrobnosti o něm ale raději uvádět nechce. „Obecně je potřeba říct, že takový plán je formou pojištění. Nemá vám ideálně nijak zhoršit fungování v běžném životě. Představa, že všichni jsou připraveni digitálně nomádit a trávit v Česku jen malou část roku, je absurdní. Většina lidí z mé zkušenosti není schopna tento životní styl udržet,“ dodává Juran.

Záložní plány přesto řeší i lidé, kteří se nepovažují za digitální nomády ani boháče. Například fyzioterapeut Jan Kohout. Ten na svém YouTube kanále ve spolupráci s podnikatelem Janem Marvanem dává tipy na to, jak si pomyslný plán B zařídit. Prvním krokem je podle jejich logiky zapomenout na vše, co radí švédské brožurky pro mimořádné situace.

Do Jižní Ameriky

Rady na zajištění dostatečných zásob jídla, pití nebo léků mohou být užitečné, podle Kohouta ale pomyslná kápézetka, tedy krabička poslední záchrany, vypadá v 21. století úplně jinak. V první řadě by měla člověka včas dostat z míst, kde by byl nucen učit se žít za krizových podmínek, například bez elektřiny. Nejlepší plán B nejen pro případ války tedy spočívá v možnosti zavčas, pohodlně a na delší dobu ze země úplně odjet, míní Kohout.

Může to znít banálně, praxe je však mnohem složitější. Běžná turistická víza dovolují v cizí zemi přebývat typicky jen pár měsíců v kuse. Řešením je získat v ní trvalý pobyt nebo občanství, ale jen málo států je uděluje bez nutnosti v místě investovat či tam dlouhodobě žít. Patří mezi ně jihoamerická Paraguay, lákavá se může jevit také Kostarika, kde k získání rezidentury stačí investovat například i do realit v přepočtu 150 tisíc dolarů. „Zaznamenala jsem výrazný nárůst poptávky ze strany Čechů po koupi nemovitosti v Kostarice. V podstatě není den, kdy bych neměla nějaký dotaz nebo zájem od potenciálního klienta o investice v mé rodné zemi,“ říká makléřka Maria Kopřivová, která ze své kanceláře v České republice zprostředkovává Čechům nemovitosti v Kostarice. „Mnoho českých investorů ale má mylnou představu, že za 150 tisíc dolarů si v Kostarice pořídí dům nebo byt, který jim bude generovat významný měsíční výnos a zajistí bezstarostný život v exotickém ráji. Realita je však často složitější,“ upozorňuje Kopřivová. „Skutečně výnosné investiční nemovitosti, zejména v turisticky atraktivních lokalitách, vyžadují výrazně vyšší investici.“

Když zavřou hranice, může být pozdě. Další možné iluze o snadné cestě do bezpečí vyvrací i Jan Kohout. Nyní žije v Česku, má však vyřízený trvalý pobyt v Paraguayi a dobře si uvědomuje, že jen rezidentura jako plán B nemusí stačit. Například v případě vyhlášení válečného stavu a uzavření hranic by automatickou propustkou za hranice nebyl ani trvalý pobyt v cizině, ani druhé občanství, které otevírá při životě v cizině nejen na pracovním trhu ještě více dveří než rezidentura. „Bavil jsem se přímo s Ukrajinci a i ti s druhým občanstvím stejně nakonec museli nastoupit na frontu. Čili sedět doma na zadku s druhým pasem bohužel nejde,“ uvědomuje si Kohout.

I proto radí na černé scénáře myslet co nejvíc dopředu už jenom z toho důvodu, že okna příležitosti ke snadnému vyřízení trvalého pobytu se mohou postupně zavírat. A to tím rychleji, oč větší množství lidí by v případě dalšího ohrožení Evropy náhle začalo usilovat o rezidenturu na jiných kontinentech. Konkrétně Paraguay stačí k udržení si trvalého pobytu v této zemi navštívit jen jednou za tři roky. Neexistuje však záruka, že se podmínky pro nové zájemce o rezidenturu časem nezpřísní.

Jako koupit bitcoin před deseti lety. „Mít svůj plán B je dnes podobné tomu, jako kdybyste nakoupili bitcoin už v roce 2015, kdy stál sotva setinu současné ceny. Trvalé pobyty v zahraničí nebo druhá občanství řeší stále více lidí. Je nutné si ale uvědomit, že v praxi je mimořádně obtížné odhadnout vhodný moment, kdy plán B uplatnit,“ všímá si partner advokátní kanceláře Blockchain Legal Radim Kozub. „Nejde jen o riziko války, ale také například nástupu autokratických vlád, což ostatně dobře vidíme na příkladu Slovenska.“

Název největší kryptoměny proto nezmínil náhodou. Bitcoin je pro řadu jeho držitelů včetně Kohouta s Marvanem důležitou složkou jejich vlastního plánu B, od které si slibují snížení několika rizik najednou. Nejsilnější digitální mincí se jistí proti případnému nástupu hyperinflace, zabavování majetku ze strany nedemokratického státního zřízení nebo blokování bankovních účtů.

Pro „Paraguayce“ Kohouta a další Čechy s trvalým pobytem v cizině může kryptoměna dále představovat snadnou cestu, jak mít přístup k okamžitě směnitelnému majetku prakticky kdekoli na světě. Alespoň tedy při správném zálohování virtuálních měn přes digitální peněženku. V 69 zemích světa navíc fungují takzvané bitcoinmaty, speciální bankomaty, kde lze směňovat lokální měnu a kryptoměnu bez nutnosti mít přístup k účtu v místní bance.

Plán C

Příklad s bitcoinem ukazuje, jak detailně lze plánovat životní alternativy, tedy až na úroveň vybírání peněz z bankomatů. Nejtěžší krok ale může být ten úplně první: rozhodnout se odejít z rodné země a namísto boje utéct. Strůjci plánů B rádi zdůrazňují, že jako jednotlivci by situaci své země stejně nezměnili. Jinou část společnosti nicméně popuzuje už jenom představa, že by se útěk měl stát snadno obhajitelnou životní strategií.

„Tuto tradici založil prezident Edvard Beneš. Tedy bojovat nikoli se zbraní v ruce v republice a bránit vlast, ale bojovat ze zahraničí. Poté co nám byl oktrojován mnichovský diktát a bohužel jej prezident Beneš přijal, jsme si odvykli bojovat. Považujeme za normální buď se vzdát, anebo utéct,“ rozhořčil se loni v podcastu Čestmíra Strakatého odborník na mezinárodní vztahy Vlastislav Bříza mladší. „Rozumím, že zbytek rodiny můžete někde skrýt, ale sám byste měl jít bojovat a svou vlast hájit. Takový přístup je třeba v Polsku úplně normální,“ dodal v odpovědi na otázku, zda je namístě řešit nákup pozemků v zahraničí kvůli obavám z války.

Břízova příkrá reakce ukazuje, že případný konflikt by neštěpil jen státy, ale i samotnou už nyní rozdělenou českou společnost. Linie by vedla mezi těmi, kdo by bojovali, těmi, kteří by se vzdali, a těmi, kdo by utekli v rámci plánu B. Ti poslední by se pak možná už nikdy nevrátili do stejného Česka, jaké znali před svým útěkem.