Ruina u Úřadu vlády se dočká rekonstrukce za miliardu. Podívejte se, jak dnes vypadá
6. 1. 2026 Eliška Nová
Budovu naproti Úřadu vlády zasáhly v roce 2002 povodně.
Od roku 2019 budova patří ÚZSVM, který se ji rozhodl rekonstruovat.
Stavební povolení by mohl úřad získat v polovině letošního roku.
Za rohem odsud je galerie Kunsthalle , stanice metra Malostranská a pár kroků vedle teče Vltava. Na lukrativním pozemku v centru Prahy ale už dlouhá léta stojí ruina. Je to o to větší paradox, že hned naproti stojí budova Úřadu vlády . V příštích letech by ale měl někdejší Klárův ústav slepců projít rekonstrukcí. Využívat se ho přitom chystá samotný Úřad vlády.
Od devadesátých let patřila budova obvodnímu státnímu zastupitelství. V roce 2002 ji ale stejně jako další části Prahy zasáhly povodně. Ty budovu zanechaly ve zbědovaném stavu, byť konstrukčně na tom prý tak špatně není, interiéry jsou poměrně zachovalé. Dění kolem domu se rozhýbalo až v roce 2019, kdy ji od městského státního zastupitelství odkoupil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Ten si nyní jde pro stavební povolení.
„Rekonstrukce této historicky i architektonicky cenné budovy je největší investiční akcí našeho úřadu. Děláme vše pro to, abychom jí po dlouhých letech chátrání vrátili důstojnou podobu a opravili ji tak, aby mohla být využita pro administrativní a reprezentativní účely,“ uvedla už dříve generální ředitelka státní organizace Kateřina Arajmu. Rekonstrukce Klárova ústavu má stát zhruba jednu miliardu korun.
Do části bude moct i veřejnost
Úřad předpokládá, že stavební povolení získá letos v polovině roku, v roce 2028 by se budova mohla začít rekonstruovat. Záměrem Úřadu vlády jsou nové multifunkční prostory pro pořádání konferencí, jednání a různé významné akce. Přesunout by se sem mohla také některá vládní pracoviště. Částečně by ale budova měla být zpřístupněna rovněž veřejnosti. V plánu je zachovat původní bazén a umístit do něj výstavní prostor.
Historizující budova s prvky secese je na místě od roku 1909; tehdy tu vznikla jako součást Ústavu pro zaopatřování a zaměstnání dospělých slepců. Dílo architekta Josefa Piskače zahrnuje lázeňské místnosti, tělocvičny, slavnostní a koncertní síň nebo místnosti pro rozvoj duševní a manuální práce nevidomých. Po válce byla budova upravena pro hospodářskou radu, později se z ní stal Dům kultury těla. Tehdy byl místní bazén přístupný pro veřejnost. Fungovala tu ale také první veřejná sauna v hlavním městě.
